Hned na začátek bych chtěla moc poděkovat všem, co si dají tu práci po přečtení celého blogu mi napsat. Ty odezvy jsou pořád krásný, i když jsem nic nepřidala už více než rok. Přišlo mi hodně emailů o Vašich příbězích a jestli jsem Vám do teď neodepsala, tak to v nejbližších dnech napravím. Popravdě jsem se k psaní nechtěla vracet,...
Já vím. Nepsala jsem sem snad věčnost, přitom mám hlavu plnou myšlenek a názorů, o které se s vámi chci podělit.
Tedy zítra to bude rok, co jsem tenhle blog založila. Ze začátku jsem měla spousty myšlenek a říkala jsem si, že každý týden něco napíšu, ale jak vidíte, tak asi ne. Když už mě napadlo téma, o kterém chci mluvit, tak jsem nevěděla jak to podat, nebo se mi to nechtělo zveřejnit. Byl to začarovaný kruh.
Ten nadpis zní drastický, že? :D
Občas čteme takový ty životní motta, který nám říkají o tom, že když se budete obklopovat dobrými lidmi, tak budete: úspěšnější, šťastnější, motivovanější a nevím co ještě...je to pravda. To co mě dělá šťastnou jsou moji kamarádi. Ema, Gabča, Max, Míla, Nici, Nici, Ráďa a Verča (podle abecedy, aby jste se nehádali :D) a spoustu dalších. Čas s nimi...
Úplně jste mě zaskočili, kolik dotazů jste mi napsali. Děkuju, je hezký vidět odezvu. ❤
Už je to měsíc od posledního článku. Neměla jsem moc inspiraci, co bych vám napsala. Ono je ještě hodně věcí, co vám postupem času řeknu, ale jsou to depresivní myšlenky, takže si nekažme ještě svátky. :D
Ten jsem jako malá zažívala často a občas i teď. Nemluvím tu o strachu, kterej zažíváme při hororech, strachu ze tmy, ze samoty, třeba i z písemky a zkoušení ve škole, nebo ochranitelský strach. Mluvím o strachu ze společnosti. To je můj největší strach.
Chci vám říct jedno velký děkuju, všem co to čtou, moc si toho vážím a chtěla jsem taky říct, že kdyby jste měli jakoukoliv otázku nebo připomínku, tak mi napište, protože od toho jsem tady, jednou jsem se rozhodla sdílet můj život, takže :D.