Po roce a po Vašich úžasných zprávách

Hned na začátek bych chtěla moc poděkovat všem, co si dají tu práci po přečtení celého blogu mi napsat. Ty odezvy jsou pořád krásný, i když jsem nic nepřidala už více než rok. Přišlo mi hodně emailů o Vašich příbězích a jestli jsem Vám do teď neodepsala, tak to v nejbližších dnech napravím. Popravdě jsem se k psaní  nechtěla vracet, protože mi to celý přijde až tak dětsky napsaný, ale opak je pravdou, moc se Vám líbí styl, jakým jsem psala a tak cítím povinnost Vám aspoň takto poděkovat. Děkujuuu.

Co se týče mě, tak naposledy jsem tu psala o tom, že jsem úspěšně zvládla maturitu a za ten rok, co jsem tu nebyla jsem už postoupila do druhého ročníku na vysoké. Je šílený, jak to letí. Začátky na vysoké už ale nebyli tak emotivní a krušný jako na gymnáziu, přece jenom už tam chodí dospělí lidé s nějakou průměrnou inteligencí, takže jsem se nesetkala s nikým, kdo by měl nějaké narážky. Není to místo, kde si najdete spoustu kamarádů a trávíte spolu spoustu času, protože při tom množství lidí a přednášek je to nemožné. Co mě ale překvapilo nejvíc bylo to, že na vysoké mě učení baví (u 90% předmětů :D). Už to není jako na gymplu, kde jsem bojovala s přírodovědnými předměty na pomezí propadnutí a němčinou, kterou jsem bytostně nenáviděla. 

Abych tu nemluvila o velké neznámé, tak studuju Bezpečnostní management. Vždycky se lidi ptají, co ze mě bude? Jestli to teda dostuduju, tak bych měla pracovat na vedoucích pozicích Policie, Armády, na ministerstvu nebo i ve veřejné správě, záleží, jaké si budu vybírat semináře. Mě teda osobně nejvíce baví téma celosvětového bezpečí a to konkrétně terorismus, ale u nás to až takové využití nemá. Díky Bohu.

Jako nadále, kdyby Vás cokoliv zajímalo, převážně z fungování v běžném životě s touto nemocí, jsem tu abych Vám odpověděla. Formulář najdete v kontaktech. 

Takže ještě jednou děkuji za tak úžasnou odezvu a kdyby jste měli téma, o kterým mám psát, tak budu moc ráda.