Restart

Já vím. Nepsala jsem sem snad věčnost, přitom mám hlavu plnou myšlenek a názorů, o které se s vámi chci podělit.

Chtěla jsem všechny články tady smazat. Přestal se mi líbit styl, jakým jsem to psala a celkově větná skladba a jazyk nebyli úplně ok. Chtěla jsem už toho tolik zveřejnit, ale do zaplevené zahrady se mi nechtělo sázet nový kvítí. Člověk se vyvýjí, ne? Tak se i tento blog bude vyvýjet semnou. Ani nevím, o čem jsem psala minule a popravdě, nechci si to číst. Za poslední rok se mi tak změnil život, jako za celý ty roky ne. Podle mého názoru k lepšímu. Stávám se dospělejší a trochu i moudřejší.

Ten největší zlom ve mně nastal díky dvoum událostem, díky prvnímu vztahu a díky maturitě. Byly to události, které si byly naprostým protikladem a díky emočním extrémům, které jsem prožívala, jsem se konečně poznala, našla cestu k sama sobě a hlavně se začla mít doopravdy ráda.

Ale abych nepředbíhala. První byl vztah. Jo byl. Už není. Ale to je taky dobře. Netrval nějak moc dlouho, ale dal mi toho tolik, že skončil přesně v tu dobu, kdy jsme vyčerpali jeho obsah. Mám tím na mysli hodnoty, city a zkušenosti. Poprvé jsem si díky tomu uvědomila, jakou mám hodnotu, jak vzácnej člověk jsem, a že mě má opravdu někdo rád. Nemyslím způsobem jako rodiče, kamarádi, nebo rodina, ale tím způsobem, kdy máte motýlky v břiše, usmíváte se a nevíte proč a myslíte jen na jednoho člověka, tím způsobem. Bylo to prostě krásný, ale ten pocit většina z vás zná. V tuhle dobu jsem začla mít ráda taky sebe, doopravdy a nefalšovaně (selflove). Začla jsem mít ráda nejen svoji duši a moje JÁ, ale taky svoje tělo, což pro mě bylo chvíli i nepochopitelné. Všechny mindráky šli stranou a já se na sebe usmála do zrcadla a řekla si, že jsem hezká. Ani nevíte, jak obrovskej zlom to byl. Nejvíc to na mě kamarádi asi pocítili, když jsem začala nosit šaty, do té doby jsem nohy ukazovala možná jednou do roka, to stejné s krátkými rukávi. Dokonce jsem se na posledním ,,školním" výletě koupala v bazeně, v plavkách. Nikdo z mé třídy mě nikdy před tím v plavkách neviděl a já se cítila dobře, i když jsem si moc dobře uvědomovala, že jsem přibrala. Tím celým vám prostě chci říct, že je to jen a jen V HLAVĚ.

Co se týče maturity jako takové, bylo extrémní období, kdy jsem vypila hektolitry energy drinků, snědla kila sladkostí a trávila hodiny u počítače v knihovně, proto jsem taky přibrala:D. Ale svůj účel ten cukr splnil a maturitu jsem udělala. Ale ta zkouška jako taková mi dala hodně sebevědomí a taky mě otrkala. Jsem hodně náchylná ke stresu a pár dní před ústními zkouškami jsem myslela, že umřu. Nemluvě o hladině stresu, když jsem měla vstoupit do učebny a být zkoušena. Takhle zpětně, to nebylo nic co by se nedalo zvládnout, ale nastavilo mi to jakousi pomyslnou laťku, kdy se doopravdy stresovat a kdy je to naprosto zbytečný. Jsem díky tomu mnohem klidnější člověk.